Date with the night

SOFIA'S DIARY: DATE WITH THE NIGHT

I have a meaningful relationship with the night.

Two in the morning. Three. I find myself sleepless, inspired, awake. Something about the night is so stirring and rousing. So many times I couldn’t help myself but to get up and record this or the other idea on paper before it vanished with the dawning – you know how they say, “you never have to change anything to got up in the middle of the night to write.” Other times I’m writing novels in my mind, without my own consent.

It’s a terrible habit. Very impractical. Even more so when your alarm then goes off at exactly 6:00 the next day. Which is on average 5 out of 7 times in my case.

Too often I find myself loosing sleep over night. Whether it’s awake in bed, ultimately silently talking to myself, or in a bar with a drink and an interesting individual keeping me company as we contemplate life. Contemplating life, yes, I like doing that. It’s my number one reason for skipping sleep.

I don’t know if it’s the glittering lights of the cityscape, the mysterious, alluring atmosphere created by people hiding out in the spotlight, or the glamour of the dress that comes with it, but somehow the night daily provides the perfect opportunity for escapism and musing. Either way, I thoroughly enjoy it as I find the inspiration of the night fueling my days.

And just like we should “write drunk and edit sober”, I write at night and edit in the light.

Written on Saturday at 01:11am, edited on Saturday 11:00am ;)

 ————

Mám křehký vztah s nocí.

Dvě hodiny ráno. Tři. Nespím, jsem inspirovaná, jsem vzhůru. Něco noc dělá tak vzrušující a senzační. Tolikrát jsem si nemohla pomoct, když jsem vstávala z postele jen abych poznamenala nejmenší nápad na papíře, než zmizel se svítáním – víte, jak se říká, "nikdy nebudete muset změnit to, co jste vstali uprostřed noci napsat". Jindy zas bez vlastního souhlasu v mysli píšu romány.

Je to hrozný zvyk. Velmi nepraktický. Ještě horší, když vám budík zvoní přesně v 06:00 další den. Což je v mém případě v průměru pětkrát ze sedmi.

Příliš často ztrácím spánek kvůli noci. Ať už jsem vzhůru v posteli, a nakonec v mysli mluvím sama ze sebou, nebo v baru s koktejlem a zajímavou osobou, která mi dělá společnost, a s kterou spolu uvažujeme o životě. Ano, o životě přemýšlím ráda. Je to můj důvod číslo jedna pro nedostatek spánku.

Nevím, jestli jsou to ty třpytivá světla na panorámě města, tajemná, svůdná atmosféra vytvořená lidmi skrývájícími se v centru pozornosti, nebo půvabným oblečením, které k noci patří, ale nějakým způsobem mi noc denně poskytuje ideální příležitost pro únik a zamyšlení. Ať tak či onak, důkladně si užívám to, jak mi noc zásobuje dny inspirací.

A stejně, jak bychom měli "psát opilý a upravovat střízlivý", píšu v noci a upravuju za světla.

Napsáno v pátek v 01:11, upraveno v sobotu v 11:00 rána ;)